Ani tento víkend jsme neporušili naši výstavní šňůru a vydáváme se do Mikulova na klubovou výstavu KCHMPP (kdo nezná zkratku, tak je to Klub Chovatelů Málo Početných Plemen). Amíčků je dle DOGOFFICE přihlášených přes 30, takže to bude velké.

Je tady další víkend a co? No přeci další výstava. Tentokrát razíme směr Mladá Boleslav. Tam jsou výstavy moc pěkné. Vyjíždíme den předem, protože cesta trvá 4 hodiny a při představě, že budu vyjíždět ve 4 ráno, omdlévám :-D :-D :-D. Takže ráno na testy...NEGA, jak jinak. Pak vyzvednout auto (to naše není úplně ideální společník na dlouhé cesty),...

Tuhle oblastní výstavu máme rádi, je asi hodinku od našeho domu a koná se v krásném zámeckém parku.

Vzhledem k minulému víkendu se chystáme na tuhle výstavu s rozporuplnými pocity. Ale náš taťka vymyslel, že pojedeme dříve a vymyslíme nějaký výlet. Takže začíná šílený kolotoč. Zajistit auto, jelikož naše není ve stavu, že by zvládlo přejet celou republiku bez úhony jak své, tak naší. Sbalit tři lidi, tři psy. No potěš koště. Ještě nikdy jsme...

Neděle, 58. den. Všechno nachystáno, všichni jsme se přestěhovali dolů na spaní, abychom mohli Siušce při porodu pomoct. Ta na nás akorát nechápavě čučí a jakmile si usteleme, tak je první nasáčkovaná v peřinách a hnedka zalomí natvrdo. Hmmm...tak dneska se asi rodit nebude.

No a další věc, která jí zajímá, je pohyb u jídelního stolu. I když se člověk snaží být sebetišší a jídlo polykat téměř bez kousání, je to houby platné. Jen otevřete pusu a už máte ve stehnu zaryté drápky. Nejhorší je ovšem, když seberete odvahu a kouknete se dolů, kdože vám podráždil nervové receptory. Pohled je opravdu pouze pro otrlé...

Je prosinec. Sedím na gauči a koukám na psy, jak si hrají. Najednou mě upoutá něco, co nezapadá do běžného standartu vzezření naší Siušky... No sakra, vidím dobře? Beru ji na klín a prohlížím...no vidím dobře. Holka se nám nějak přifukuje...bude hárat...to je jisté... No ty kráááááso. Já počítala, že až tak leden, možná únor. Tady ty štěňátka někdo...

Poslední výstava, která se v tomto podivném roce 2020 koná...

Kvůli kovidové situaci byla dubnová národní výstava v Ostravě přesunuta na jiný termín a to na polovinu září. Jelikož se situace v republice zhoršila, bylo změněno i místo konání výstavy a byla přešoupnuta na brněnské výstaviště. No, máme to kousek z ruky, ale Egí potřebuje sbírat zkušenosti, takže chtě nechtě (kecám určitě chtě) razíme směr Brno....

Poprvé vyrážíme na výstavu z nového domova. Ano před pár dny jsme se přestěhovali do vlastního domečku, který svépomocí opravujeme...sice žijeme na stavbě, ale je to naše.

Je krásné slunečné ráno, auto jsme nachystali včera a tak stačí jen nasednout a vyrazit. Cesta ubíhá rychle a i když byly avizovány komplikace v rámci příjezdu, vše probíhá bez problémů. Zaparkujeme a jdeme hledat holky od amíčků...nikde nikdo. Tak rozbijeme stan, nastěhujeme hafany a čekáme na ostatní. Klubovka je Egouškova první výstava, zatím...

Jak to tak bývá, člověk míní, život mění...