BUDEME KRÝT PODRUHÉ...

Je prosinec. Sedím na gauči a koukám na psy, jak si hrají. Najednou mě upoutá něco, co nezapadá do běžného standartu vzezření naší Siušky... No sakra, vidím dobře? Beru ji na klín a prohlížím...no vidím dobře. Holka se nám nějak přifukuje...bude hárat...to je jisté... No ty kráááááso. Já počítala, že až tak leden, možná únor. Tady ty štěňátka někdo fááááákt strašně chce, páč to hárání zkracuje čím dál víc.

Už to hlásím všem přítomným, že krýt budeme jistojistě ještě letos. Klaudi HURÁÁÁ, budou štěňátka. Kamča kouká jak čerstvě vyoraná myš a prej, si děláš srandu, že jo? Ukazuju mu Siušku, hmmm, tak neděláš. Nevadí. Tak budeme krýt letos. Paráda. 😊

Takže provedu potřebná opatření, nechám vystavit krycí list a teď nezbývá nic, než čekat, až se to spustí. Každý den hlídám, zda už, abychom to neprošvihli jako minule.

Je úterý a máme tady první kapku. Hned volám na veterinu a objednávám nás na pátek na progesteron.

Je pátek ráno a my startujeme auto a fičíme do Ostravy na odběr krve. Siuška jako vždy nechtěla dát ani kapičku, ale společnými silami jsme to zvládli a zkumavka je plná. Odpoledne si zavolejte. Vypláznu 580,-Kč v pokladně a jedeme domů. OK, voláme v 16:00 hodin, "buďte v klidu, vše je teprve v začátku, hodnota 0,2" povídá paní doktorka. Mám strach, že to přes víkend skočí a my to zase prošvihneme. Hledám na netu, kde by nás změřili přes víkend a výsledek byl hned. Vzpomněla jsem si, na doporučení na kliniku Lískovka ve Frýdku - Místku. Kamča volá, jj progesteron vám změříme kdykoli a výsledek do 20 minut. Pecka!!! V neděli dopoledne jedeme na další odběr, buďte v klidu, hodnota 1,1. Říkám OK, převyprávím pí. doktorce smolné story z minulého krytí a ta povídá, tak přijďte v úterý, podíváme se, jak to skočilo...super. Na recepci nechám 680,-Kč a valíme směr domov.

V úterý ráno jsme před otevíračkou na místě, další odběr a hodnota 1,7. Pomalu nám to leze nahoru. Tak zase za dva dny. OK

Čtvrtek...ráno budíček a směr Lískovka. Stěr, odběr krve, hodnota 2,7. Paní doktorka kouká do grafu a říká, jak se to tak vyvíjí, viděla bych krytí tak na úterý, středa příští týden...

A já v duchu, no ty woe...však ve čtvrtek je štědrý den...mě picne!!! Uvidíme...jdeme znovu v sobotu. Janča nebude mít radost...hups.

Je sobota, ráno vstaneme a jdeme už snad na padesátý progesteron :-D)). Sedíme na chodbičce a čekáme na výsledek...mimochodem Sia už ani nedělá problémy a krev dává skoro dobrovolně :-D))). Přiřítí se sestřička a říká hodnota 9,1...nejvyšší čas nakrýt. Oba čumíme jak debilové, páč jedeme do Nového Boru 465 km. Zaplatím v recepci a sedáme do auta. Co teď, říkám Kamčovi volej do Hlučína, jestli nám v autosalonu půjčí auto (naše je nějaké pošramocené a netroufnu si s ním jet dálkovku). Jj, auto vám půjčíme, ale musíte tady být do 11:00 hodin. Je 10:15...tak na to šlápnu a letíme do Hlučína pro auto. Mezitím volá Kamča babi Lídě a prej mami, všeho nech, jedu do Hlučína, sbal se, jedeš hlídat Klaudi. Babi, no to si děláš prdel, já mám rozdělané cukroví, oběd, a ještě nemám hotový ani vaječný koňak :-D))))) Nevadí, zvládne Bea 😊. Takže nejdříve do autosalonu, vyměnit auta, přehodit věci, pak pro babču a domů.

A teď naše plány na víkend...už 4 týdny máme naložené masíčko a v sobotu se má udit...udilo se, ale bez nás...nejšikovnější soused to zvládl chudák sám. Všechno z rychlíku babi ukážeme a valíme...čeká nás dlouhá cesta. Do Boru dorazíme kolem 18:00. Z rychlíku se přivítáme a jdeme na věc...musíme totiž ještě zpět domů...a proč? Protože v pátek vláda zavřela veškerá ubytovací zařízení a my bychom neměli kde hlavu složit. Takže 465 km tam a 465 km v noci zpět. Domu dorazíme v 1 ráno, padneme rovnou do postele. Neděle proběhne v pracovním duchu, protože se k nám vnutili klienti na návštěvu...takže s bídou něco málo uklidím, nakoupíme a už je večer. Nemám ani cukroví, protože plány na víkend byly úplně jiné. Naštěstí nás zachrání babi Lída, která nám daruje krabičku cukroví (ještě jednou velké díky).

Ale jak je Siušky zvykem, člověk míní, Sia mění :-D.

V pondělí ráno vstáváme asi ve 4 a vyrážíme ještě jednou do Boru na překrytí...a tentokrát sebou bereme i Egouška, protože babča tady s tím "uřvancem" být nechce, kdo ho prej má furt poslouchat :-D (nevím, kde přišla na to, že je uřvanec, vždyť je to ten nejhodnější chlapeček :-D). Ne, dělám si srandu, když nemá svého tatínka a maminku, tak celý den pláče, přísavka naše uňuňaná. Celou cestu jsou oba úplně vzorní a spinkají. Do Boru dorazíme těsně před obědem (bože, my jsme hrozná návštěva, předtím jsme dojeli na večeři, teď na oběd 😊).

Zamilovanou dvojici necháme proběhnout po zahradě a Honza nečekaně, prej jdeme na to a než je v té zimě stihneme odlifrovat do teplých útrob domu, jsou spojení...no ty kráso, však jim zmrznou prdelky :-D. Nedá se nic dělat, trocha exhibicionismu ještě nikomu neuškodila...teda doufám. Po 20 minutách už jim ale začnou vibrovat stehýnka, tak jsou ve spojení odnešeni dovnitř. Tam ještě chvíli setrvají v milostném objetí a hotovo. Tak doufám, že jste nám vyrobili nějakou krásnou holčičku povídám Honzovi :-D.

Jdeme se ještě pomazlit se štěňátkama od Tildušky, ukázat Egouška a pomalu se chystáme na cestu zpět. Domu dorazíme asi kolem 8 večer, totálně hotoví. To byl teda zase víkend!!!

Doufám, že tenhle šílený maraton byl úspěšný a Siuška se v únoru dočká svých vytoužených miminek.

A jestli se to povedlo můžete sledovat v sekci "Štěňátka" 😉