NVP KLATOVY 03. 07 - 04. 07. 2021

Vzhledem k minulému víkendu se chystáme na tuhle výstavu s rozporuplnými pocity. Ale náš taťka vymyslel, že pojedeme dříve a vymyslíme nějaký výlet. Takže začíná šílený kolotoč. Zajistit auto, jelikož naše není ve stavu, že by zvládlo přejet celou republiku bez úhony jak své, tak naší. Sbalit tři lidi, tři psy. No potěš koště. Ještě nikdy jsme nikam nejeli se třemi psy. Hlavně nezapomenout oblečení, protože na Šumavě je vždycky chladněji. Ale jo, snad máme všechno a můžeme vyrazit. Ještě si skočíme k Avionu na test a pojedeme.

Dojedeme tam a "No, ty woe", to je tak na hodinu až dvě. Už teď je něco kolem půl třetí, to bychom tam přijeli strašně pozdě, už tak to bude dost na akorát. Naštěstí paní majitelka je strašně hodná a říkala, že na nás počká. Prostě si skočíme někde tam v pátek.

Cesta ubíhá pomalu strááááááášně pomaluuuuuu. D1 je spíš jako drahá okreska. 2 km normální provoz, 20 km ve zúžení...ach jo. Tohle je fakt neverending story. Děláme jen jednu zastávku a tlačíme to, ať jsme co nejdříve na místě. Nechce se mi to hledat někde po tmě. Dojedeme něco mále před devátou. Uff, konečně jsme tady. Ubytování trošku divočejší, ale mohli jsme dopadnout i hůř :-D. Vybereme si pokoj, nanosíme věci, dáme večeři sobě i psům a padneme do postele.

V noci jsem toho moc nenaspala, postel je hrozná a bolí mě z ní děsně záda. Ráno se budíme do deštivého dne, ach jo, to jsme chtěli na nějaký výlet. No uvidíme, třeba se počasí umoudří. Dáme si snídani a jdeme vymýšlet nějaký plán. Hlavně si musíme zařídit někde ten test...Vezmu mobil a začnu hledat. Hups, tady to funguje trochu jinak než u nás...odběrová místa jen v nemocnici a termíny plné. No to mě po.er!!! Podaří se mi v Sušické nemocnici zablokovat termín aspoň pro Kamču, takže vyrazíme a na místě vyžebráme, aby nás vzali všechny. Certifikáty si máme stáhnout z netu. Super, na výstavu stačí to mít v mobilu.

Stavíme se po cestě ještě do obchodu, ať si můžeme uvařit nějakou mňamku na oběd. Dojedeme zpět na ubytko. Kamča jde vařit a já jdu stáhnout výsledky, první já a negativní...super, jak jinak. Teď Klaudi, zadané údaje nebyly nalezeny...aha, tak že bych udělala někde chybu? Je to možné, tak nevadí, zkusím to znovu...stejný výsledek, asi desetkrát. Ty jo. Zkusím Kamču, hotovo, stáhnuto, taky negativní. To je divné. On byl první, pak Klaudi a já nakonec. My výsledky máme a Klaudi ne??? Zkouším to několikrát, ale bez úspěchu. Tak hledáme číslo, obvoláváme co se dá. Dozvídáme se, že padnul systém. A máme to zkusit později odpoledne. OK. Najíme se a konečně jsme se dohodli kam vyrazíme.

Jsme ubytování v Dobré Vodě u Hartmanic. A hned naproti našeho ubytka je kostel sv. Vintíře ve kterém je jediný skleněný oltář na světě. Wau, fakt nádhera. Mají tam krásné povídání o jeho vzniku. Dozvídáme se taky, že jeho autorkou je světová sklářka Vlaďka Tesařová, která je zároveň u naší ubytovatelkou. Navštívíme ještě vedle stojící muzeum sv. Vintíře a Šimona Adlera a vracíme se zpět do ubytka. Počasí se totiž neumoudřilo, tak jsme nejeli na žádný hrad (kam jsme chtěli původně). Vracíme se zpět do pokoje a zkoušíme stáhnout certifikát ohledně testu od Klaudi. Pořád stejný výsledek. Takže znovu kolečko telefonování. Nakonec zjišťujeme, že vzorek od Klaudi se někde ztratil a na testu jakoby nebyla. Co budeme dělat??? Na zítra ho potřebujeme... Naštěstí sestřička z laboratoře v Sušické nemocnici je tak hodná a test nám udělá znovu. Takže v 7 večer sedáme do auta a jedeme tam. Samozřejmě taky negativní. Účasti na výstavě už nic nebrání.

Další noc na pekelné posteli...naštěstí se mi to povede ráno rozhýbat. Nasnídáme se, uděláme si sebou svačinu a můžeme jet. Do Klatov je to nějaká půlhodinka. Cesta je v pohodě, takže jsme tam coby dup. Naložíme věci do vozíku a fičíme najít kruh. Jen co vytlačíme vozík nahoru, přejedeme atletickou dráhu a vstoupíme na trávník, cítím problém...a do pytle! Jak předchozí den pršelo, tak hřiště na stadionu je doslova nacucané jako houba. Naši psi chodí jak postižení, no to zas bude den, chjo. Už vidíme Ivetku se Zuzkou, tak se rozbalíme vedle nich, postavíme i stan. Jelikož se nesmí do povrchu zapichovat kolíky (kvůli zavlažování), dáme stan hned k fotbalové brance, ke které ho přivážeme, páč kdyby náhodou foukalo, tak ať neuletíme :-D. Co nevidět dorazí i Janča s Renčou a tak je náš amíčkovský ansábl kompletní. Jdeme se rozběhat, ale ten povrch je fakt šílený. No nic, podmínky jsou pro všechny stejné. Naštěstí jdeme až kolem 11, tak snad to trošku vyschne. No nevyschlo. Už nás volají do kruhu. V kruhu se prakticky střídáme jen my čtyři (Ivča, Janča, Renča a Kamča), teda vlastně co to kecám. Kamča šel jen s Egoušem a holky brala do kruhu Klaudi :-D. Posudky moc hezké Egouš V2, Isinka VN 1, Sia V1.

Amíčky máme hotové, tak honem na juniorhandling. Dneska osvědčená dvojice Klaudinka a Siuška. Holky v tom vedru bravurně projdou předkolem, semifinálem a těšit se na ně můžeme v závěrečkách. Paráda. Klaudinka po tak dlouhé pauze a podivném víkendu v Brně už potřebovala nějakou vzpruhu. Do závěreček postoupila taky Isinka ve štěňátkách a Sia ve třídě čestné. Tam se neumístily. Za to Klaudinka a Sia v juniorhandlingu krásné první místo. Obrovská gratulace.

Ale aby to všechno nebylo jen tak, tak je potřeba i nějaké vzrůšo. Jak jsem psala, že jsme postavili stan u branky, tak si tam slečna rozbila hlavu. Sedíme si tak u stanu, povídáme si a najednou rána jak sviňa a slečna se drží za hlavu. Všude plno krve. Holky hned k ní, a slečna, to je dobré, mě nic není. Kamča už jí strká židli pod zadek, slečna si nechce ani sednout, jak je v šoku. Voláme zdravotníka. Janička už ji ošetřuje. Donutíme ji sednout. Slečna si trvá na svém, že ji nic není, že to bude dobré, že nic nepotřebuje. Zdravotník zhodnotí ránu tak na 2 stehy, načež se slečna rozohní, že ji nikdo nebude šít, že ji doma zašije taťka. Tak se ptáme, zda je tatínek lékař...ne...zvěrolékař 😊))). Tak to nám vyloudí úsměv na tváři. Slečna už se pomalu uklidnila a nechala se ošetřit. Chudina, celá je od krve. Ale snad to bude dobré.

Po tomto "veselém" zážitku poskládáme věci, složíme stan a jdeme k autu. Nahážeme vše do auta a vyrážíme na ubytko, je asi 6 hodin večer a jsme totálně hotoví. Sice jsme si říkali, že jak pojedeme z výstavy, že bychom se stavili někam na hrad, ale už je vše zavřené. Přijedeme na ubytko, vyložíme věci a že se se psama půjdeme ještě projít do okolí. Tak vylezeme nad židovský hřbitov na perfektní louku, paráda. Jenže bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz, jeden komár, druhý komár, a už se na nás začali slétat jak vosy na bonbon a nejen oni, hned se přidaly i hovada. Mizíme, nenechám se sežrat zaživa. Takže prcháme zpět do útrob našeho ubytka. Psi sice nechápavě koukají, ale ani oni nebyli ušetřeni a Isi má na hlavě zobanec velikosti připomínající další rostoucí hlavu. Všichni se vzájemně ošetříme a radši si zahrajeme nějakou hru.

Pejskům dáme večeři a ti spokojeně zalehnou. I my se po večeři a večerní hygieně odporoučíme do postelí...pekelných postelí.

Další napůl probděná noc a záda bolí čím dál víc, jestli tohle přežiju, tak to bude zázrak. Zvoní budík a musíme vstávat. Dneska sebou musíme hodit, páč Klaudi vystavuje bišonka Johnnyho v třídě čestné a ti začínají už v 9, tak ať se stihneme nachystat. Ale jsme šikovní a tak všechno stíháme s přehledem. Klaudinka s Johnnym vyběhá V1 a tak postupují do závěreček. Zároveň dneska Johnnyho bere na juniorhandling, tak uvidíme, jak jim to dneska půjde, když minulý víkend to bylo všelijaké, podivné.

Ale vše se vrací do starých kolejí a tak i dnes spolu vystřihnou perfektní juniorhandling a projdou až do finále. Luxus. Dneska vše bez vzrůša, čekáme na závěrečné soutěže. Klaudinka a Johnny vyběhají v juniorhandlingu první místo, neuvěřitelné. Tohle se ještě nikdy nepovedlo, aby Klaudi byla oba dny na prvním místě. Je tak šťastná a spokojená a my neskutečně pyšní rodiče. V třídě čestné už nezabodují, ale to je vždy na rozhodčím a plemenech, které se mu líbí. Spokojeni sbalíme věci, stan a jedeme na ubytko. Na oslavu jsme koupili nějakou dobrůtku, kterou si smlsneme na pokoji. Nás čeká ještě poslední noc a zítra jedeme domů.

Tenhle víkend se vyvedl úplně neskutečně a zcela vynahradil ten minulý, divný.