PRAGUE EXPO DOG 30. 11. a 01. 12. 2019

Po měsíc a půl dlouhé pauze vyrážíme do Prahy. Jelikož jedeme početná výprava, bereme si velké auto. Ráda si beru velké auto. Můj oblíbený Renault trafic...když balím, tak se aspoň nemusím držet zkrátka a otáčet v ruce každý kousek oblečení, zda ho tak nutně sebou potřebujeme. Takže zapakuju půl domu, Kamča půl kuchyně a Klaudis půl dětského pokojíčku. Víc věcí sebou raději nebereme, aby pak naše paní domácí neměla pocit, že jsme se tajně vystěhovali :-D :-D :-D. Ne, dělám si srandu. Ale pár zbytečností jsme prostě přibalili.

Vyrážíme už v pátek, protože v sobotu ráno, vyjíždět asi ve 4, všichni rozbití, psi rozbití...na to už jsem asi stará. Raději o den dříve a pěkně se vyspinkat do růžova. Takže kolem 8 dorazíme do našeho milovaného penzionku, ubytujeme se a fičíme na nějakou dobrou večeři. Restaurace je sice dražší, ale jídlo stojí za to. Najíme se, chvilku posedíme a pak už se jdeme natáhnout. Cesta nám dala zabrat, tak ať jsme na zítra svěží.

Ráno v 7 máme sraz u auta. Nalodíme se a vyrážíme směr Letňany. Cesta je celkem v pohodě, ani při příjezdu nestojíme dlouho v koloně. Prostě takový normální provoz na psí výstavě. Zaparkovat, vyložit věci a jdeme hledat kruh. Místo jsme si našli celkem super. Jsme tam sami...teda skoro sami.

No, Siuška si vybojovala V1, CAC.

S Klaudis v juniorhandlingu se dostaly pouze do semifinále. Když sem napíšu, důvod, kdy jí bylo vytknuto, že její černé....opravdu ČERNÉ střevíce splývají s naším modrobílým psem, jenž v dobu prosincovou je značně vybledlý...tak si musím zaťukat na čelo. Ctím názor rozhodčího i když s ním třebas nesouhlasím...ale tady? Tady fakt ne. No, ale co by člověk čekal od někoho, kdo nechá stát děti v rámci předkola 90 minut i s jejich psy v kruhu. Asi nemá smysl se k tomuto vyjadřovat a o duševním rozpoložení dané osoby si každý udělá obrázek sám. Takže pryč od tohoto tématu. Když máme všichni své za sebou. Můžeme posbírat naše propriety a přesunout se k autu a hurá do penzionku. Po cestě sice trošku kufrujeme, páč jsem odbočila o jednu silnici vedle, ale o pár set metrů dál se můžeme otočit a napojit se na cestu správnou.

Provedeme parking u penzionu, potkáme otravnou babu s nevychovanýma psama, proběhneme hafany na chvíli v parku a mizíme ve vytopených útrobách penzionu. Vzhledem k tomu, že jsme vymrzlí z výstaviště, asi všichni zahučíme rovnou do postele, teda krom Kamči, našeho workoholika, který přehodí výstavní hadry za civil a valí dolů do restaurace na obchodní schůzku.

Když si odpočineme, zahřejeme se a někteří i zdřímneme. Jdeme si ulovit něco dobrého k snědku dolů za naším workoholikem. Jídlo nás totálně dorazí, takže se stěží vyhrabeme nahoru do pokoje. Nakrmíme hafíny, vyvenčíme a "UAAAAAAAAAAAAAAAAAA" jdeme spát.

V neděli ráno máme spicha u auta ještě dříve než včera, páč máme víc krámů, poněvadž po výstavě razíme rovnou domů. Na výstavišti jsme o něco dříve než včera. Paráda. Vyskládáme potřebné krámy na vozík a jdeme se někde ubytovat...místo nám drží Janičky kamarádka, takže super. Poskládáme kennelky, schováme hafany a padneme do židlí.

Dneska to máme rozlítané, amíčci jsou celkem daleko v jiné hale...kde je mimochodem jeden jediný kruh. Takže převleču Klaudis, odevzdám manželům Benešovým a my jdeme vystavovat někam dozadu. Dorazíme akorát ve chvíli, kdy si pan rozhodčí dá pauzu, vytáhne chleba se salámem, pravděpodobně výslužka od manželky z domova, a tak 20 minut čučíme na to, jak se cpe. Když je řádně posilněn a vyvenčen, můžeme začít.

Mrkne na naši soupeřku, kterou máme v kruhu, celý se rozzáří, a tak je nám jasné, jak to dopadne. Takže dnes V2, res. CAC. Posudek ale máme krásný, ostatně téměř jako vždy. Posbíráme věci a letíme zpátky do základního tábora, kde už má Klaudis za sebou vystavování s bišonkama a čeká na nás, ať můžeme jít na juniorhandling. Dneska si vybrala Johnnyho. Nevím, jestli jsem to tady už někde psala, ale pro upřesnění Johnny je bišonek, se kterým Klaudinka vystavuje.

Tentokrát spolu skončili přímo v předkole...nevadí, každý den není posvícení. Asi bude sprosté, co teď řeknu, ale jsem i ráda, že se nikdo nedostal dál, aspoň můžeme vyrazit brzo domů...cesta je daleká.