NITRADOG SHOW 24. - 26. 01. 2020

Tak se sešel týden s týdnem a máme tady další výstavu. Tentokrát prodloužený víkend v Nitře. Jedeme v sestavě my tři, Sia, Dominik a Schuroschka. Opět ho nabíráme u Globusu v Olomouci. Jelikož je to dále, tak přijíždíme už ve čtvrtek. Ubytování jsme si zarezervovali v našem oblíbeném Penziónu L v Polném Kesovu.

Vyjížděli jsme až po škole, takže jsme do penziónu dorazili krátce před 19. hodinou. A hned při příjezdu nepříjemnosti. Chjo.

Paní recepční vykulila oči, jen jsme se zjevili ve dveřích, Kamča si toho všiml a říká, copak se děje. A ona, že nic. Zapsala si nás, vytáhla klíče a říká udržbářovi, zaveď je na dvojku. Cooo? Jak na dvojku? Kam na dvojku? Jakou dvojku?

Ještě menší odbočení. PenzionL je rozdělen na dvě části: starší, levnější pro dělníky; novou, dražší, pro standartní hosty.

A jelikož tam nejsme poprvé, vím, jaké čísla pokojů jsou na nové části a jaké na staré.

Takže jen vykulím oči a nevěřícně koukám, jak údržbář vede Kamču do staré části...No to snad nemyslí vážně...To jako mám s dítětem spát mezi dělníkama? No mě jebne. Nedá mi to a jdu se kouknout za nima, protáhnu se skrz kuchyňku a vidím zablácené boty, plno chlapů. Otočím se na podpadku a odcházím. Beru mobil a říkám, tak tady fakt nebudu, zkusím najít něco jiného v okolí, snad bude volno.

Za chvíli za námi vyběhne údržbář a prej, že nemáme nikam jezdit, že on "to vybaví". Zvedl telefon, a volal šéfovi, řekl, co se stalo a dostali jsme 2 dvoulůžkové pokoje v nové části. Mimochodem paní recepční se zbaběle vypařila, neřkuli rovnou zdrhla.

Měla jediné štěstí, že do konce pobytu jsme se s ní už nepotkali, jinak by dostala fakt kartáč.

Ale, situace se vyřešila, bydlíme slušně, kašleme na babu, nic nás nerozhodí.

Zabydlíme se, dáme večeři a pomalu se chystáme do postele, máme před sebou náročný víkend.

Pátek

Máme tady ráno, krásné, mrazivé, slunečné ráno. Vstaneme, dáme snídani a vyrážíme směr Agrokomplex. Cesta ubíhá v pohodě, nikde zácpa ani kolony. Takže za 20 minut parkujeme kousek od haly. Naskládáme věci do vozíku a jdeme se roztáhnout k bišonkům. Tento víkend trávíme na výstavě s manželi Benešovými. Ti už zabrali místo, a tak se v klidu můžeme rozbalit. Klaudinka se jde hned převlíct, protože jí čeká třída čestná s Johnnym...V1, takže tady máme prvního adepta na závěrečky. Pak jde p. Beneš ještě s holkama Belou a Mimi. Obě postupují do boje o BOBa, Klaudis tedy vyfásne mladou Belu a jde se na to. Vyběhají spolu BOJe. Další adept na závěrečky, ale tohle už Klaudis nepoběží.

Bišonci jsou skoro hotoví, ale my už běžíme na amíčky a Domča se chystá na mopsíky. Siuška dneska boduje a hned první den vybojuje V1, CAC, BOB a opět další, kdo se proběhne v závěrečkách. Když se vracíme zpět k bišonkům, tak Domča už je taky hotový a všichni se přesouváme k závěrečnému kruhu. Jen co se rozbalíme, bere Klaudis Siu a běží na juniorhandling. Dnes se moc nedařilo a holky skončily hned v předkole. Ale i tak, předvedly krásný výkon.

Konečně máme čas si sednout a dát si nějaký ten oběd. Hlady sotva šilháme. Kamča oběhne stánky, uloví nějaké to maso v housce (mimochodem už mi to leze krkem, pořád dokola to samé), ale stánky s jídlem jsou pořád ty samé...maso v housce, maso v tortile, maso s hranolkama...kdyby tak prodávali třeba pizzu, nebo jejich úžasné halušky, lokše...a dost už 😊 nebo začínám mít zase hlad! Třeba se to někdy změní...kdo ví.

Mezitím, co jsem se tady rozohnila ohledně jednostranné stravy, nám pěkně utekl čas a kolem závěrečného kruhu už se začínají trousit rozhodčí. Takže se nachystáme, domluvíme co, kdy, kdo, jak a jdeme na to. Klaudinka s Johnnym v třídě čestné vybíhá v celkem slušné konkurenci. Pan rozhodčí si vybírá do užšího výběru a jako první jde Klaudis, wau...vybere ještě další 4 hafany a s ostatními se loučí. Klaudis postaví Johnnyho, nahodí svůj (momentálně bezzubý) úsměv. Postupně všichni předvedou tam a zpět. Pan rozhodčí se rozloučí ještě s dalšími dvěma psy. No ty kráso, tak oni budou spolu poprvé na bedně v třídě čestné. Verdikt je sdělen pí. moderátorce a už se to na nás sype...první, PRVNÍ...no ty jo, nemůžu uvěřit. Ještě povinné foto na bedně, čapnout pohár a ven, jelikož Johnny se účastní ještě párů. My se Siuškou máme čas, takže se jdeme v klidu vyvenčit.

Závěrečné soutěže pěkně odsýpají, takže po návratu se Siuška pomalu odebírá k předkruhu. No tentokrát v závěrečkách nic...ale musíme dát šanci i jiným plemenům 😊. Ne, dělám si srandu. Prostě se nezadařilo. My jsme byli poslední účastníci a tak se můžeme sbalit a vydat se k přechodnému domovu. Po cestě vyzvedneme pečivo k večeři. Na pokoji si pak uděláme obložený talíř, zahrajeme hru a pomalu se chystáme do postele. Unavení jsme pořádně.

Sobota

Dnešní ráno už není tak mrazivé...ale ani slunečné. Z vyhřáté postele se nám nechce. Donutí nás až Domčova Schuroschka, která nám provede nevyžádanou ORL prohlídku. Jak sakra, může mít tak malý pes, tak dlouhý jazyk?!? Nechápu. Každopádně, ranní hygienu snad ani nemusíme vykonávat. Uši a nos máme řádně vyčištěny a zuby? Ty pro změnu stihla olíznout Sia ve chvíli, kdy jsem se snažila zařvat na Shuru, aby nechala můj obličej na pokoji. Zítra na vás vyzraju a budu na nohou dřív, než sem naběhnete.

Vyhrabu se teda z postele a jdu si umýt již "umyté" části obličeje. Nachystáme něco malého k snídani pro nás i pro hafany a jdeme oškrábat auto...chjo. Já jsem tak odvykla...normálně parkuju v garáži a nějaké škrábání pomalu neznám. Auto je připraveno k jízdě a tak nasedáme a vyrážíme směr Agrokomplex v Nitře.

Jsme tu, zaparkovat, vybalit, a směr bišonci. Paní Benešová nám zase drží fleka, tak se můžeme rozložit. Dokonce tady je nějaká prapodivná kukaň, která vypadá jako šatna...Domča zajásá, že se konečně nemusí obnažovat na veřejnosti 😊. Chlapi dají kafíčko a začínáme se chystat. Převleču Klaudis, která má kecy, že chce jít taky do té šatny...se tam obě fakt nevejdeme, takže ruce hore, gatě dole. Ani Kamča nemá potřebu cpát se do "pidi šatny", páč je to exhibicionista 😊😊😊. Zato Domča, drapne svůj oblek a už se žene vyzkoušet převlékárnu. DOMČO PROMIŇ, ALE MUSÍM...

Jako slon v porcelánu tam poskakuje a při oblíkání kalhot, se celá vachrlatá šatna poroučí k zemi. Navíc málem přizabije pí. Benešovou...ta duchapřítomně uskočí a zároveň chytá hroutící se stěny. Uprostřed stojí Domča, gatě na půl žerdi a snaží se šatnu zase postavit. No než se převleče, spadne to celé ještě třikrát. Lidi okolo už koukají docela divně, tak nahlas slibuju, že od nás už tam nikdo nepoleze.

Když už jsou všichni aktéři ve výstavním, rozejdeme se všichni ke svým kruhům. Klaudinka opět jako včera s Johnnym ve třídě čestné V1 a tak postupuje dál do závěreček. My běžíme do jiné haly k amíčkům. Siuška dneska V1, CAC, BOS. Super, my dneska nejdeme do závěreček, tudíž bychom mohli vypadnout dříve, máme totiž plán jít se zrelaxovat do nedalekých termálů. Když se vrátíme, tak Domča právě v kruhu a Klaudis čeká, až půjde s Belou do boje o BOB. Skončí tak nějak stejně a tak můžeme posbírat krámy a jít k závěrečnému kruhu. Jen co dorazíme, zabereme pořádný plácek, ať se nemusíme mačkat. Klaudis si bere Schuroschku a hurá na juniorhandling. Dneska se holky spolu probojovaly do semifinále, tam sice jejich pouť skončila, ale paráda...byly úžasné.

Jdeme něco pojíst...tak s čím si to maso dáme dneska? Fakt je to jídlo nuda. Klaudis to bojkotuje a chce radši párek v rohlíku. OK, má ho mít. Kamča bere maso v housce, já s hranolkama. Klaudis slupne svůj párek jako malinu a už se rozhlíží, jestli někomu ještě něco nezbylo. Nemyslete si, že jsem krkavčí matka, nebo tak něco a že svému dítěti nedám ani pořádně najíst. Ale konstatování, že jí to nebude stačit mi bylo vyvráceno, že ona ani nemá hlad a spíš chuť. Kdo Klaudis zná, ví, že hádat se s ní nemá smysl, páč si stejně prosadí to své. Takže jak jsem říkala já (a maminka má vždycky pravdu), párek sloužil jako předkrm. Klaudinka si utřela mastnou hubu a už se rozhlížela po okolí, kde by ještě něco uzmula a popapkala. Za oběť jí padl náš taťka Kamča...jeho workoholismus ho připravil o zbytek obědu. V dobré víře si odložil svůj z poloviny snězený gyros v housce a jal se vyřizovat pracovní hovor. Když Klaudinka zmerčila, že na kufříku v našem vozíku leží jídlo a nikdo si ho nevšímá, nenápadně přihopkala a hlasem tak tichým a tenkým se téměř neslyšně optala, zda to bude tatínek ještě jíst a že by to případně dojedla, kdyby ne. Kdo mlčí, ten souhlasí. Takže popadla housku, usadila se do židle a začla se ládovat. Ve chvíli, kdy dožvýkala poslední sousto, skončil i Kamča svůj hovor.

Zpozorněla jsem a se zájmem sledovala, jak se situace bude dál vyvíjet. Kamča schoval mobil do kapsy a přistoupil k vozíku. Kouká na kufr, ale jídlo je fuč. Na čele mu naskočí vráska, jak usilovně přemýšlí, kam že si tu housku odložil. To už mi začínají cukat koutky v lehkém úsměvu...Narovná se a začne se rozhlížet kolem sebe. No housku neuvidí...pak se skloní zpět k vozíku, a pro mě nepochopitelně, v něm začne hrabat, nejspíš v naději, že mu jídlo jen někam sklouzlo. Nenajde. Obrátí se na mě, jestli jsem housku neviděla...neviděla povídám. Znovu se rozhlíží okolo a zrak mu padne na Klaudis, respektive na její bradu, kterou má ještě umazanou od tatarky. "Tys mi snědla oběd" a Klaudis s tím nejnevinnějším výrazem, jaký jsem kdy viděla "ale já jsem se tě ptala jestli to můžu dojíst a kdo mlčí, souhlasí". Povídám, však víš jak to u nás chodí...kdo zaváhá, nežere. Střelil po nás pohledem a šel si koupit ještě klobásu a pochutnal si na ní víc, takže byl ve finále spokojený.

Po peripetiích s obědem se čas pohnul kupředu a jsou tady závěrečky. Dneska Klaudinka boduje opět s Johnnym ve třídě čestné a tentokrát se umístí na třetím místě. Paráda. Jsme tak pyšní. Je to naše skvělá holčička. A jelikož z naší autoposádky už nikdo dál nejde, můžeme se sbalit, vyzvednout pečivo k večeři a hurá na hotel. Jsme tu. Vyběhneme nahoru do pokoje, hodíme tam věci, sebereme plavky a natěšení se vydáváme do nedalekých termálů. Když říkám nedalekých, tak opravdu nedalekých, vyjdete z penzionu, přejdete cestu, kolem hřbitova přes parkoviště a jste tam.

Na recepci si koupíme dvouhodinový vstup, přebereme čipy a fičíme se převlíkat. Domča už plavky má, my s Klaudis se musíme převlíct. Bazény paráda...jsou tam čtyři...2 uvnitř, 2 venku. Za dvě hodiny vyzkoušíme všechny. Největší pecka je ten venkovní, ve kterém je slaná voda, která do bazénu teče přímo z hloubkového vrtu a má asi 60 stupňů. Takže venku bylo asi 3 nad 0 a my si pěkně lebedili v bazénku. Čas uběhl rychle a tak nám vypršela i naše dvouhodinovka. Moc se nám sice nechtělo, ale v létě se chystáme znovu, tak si tam asi zase zajdeme.

Unavení dorazíme do penzionu, Kamča už má pro nás připravenou večeři. Tak pojíme a padneme do postelí, voda nás krásně unavila a zítra musíme vstát dříve.

Neděle

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, hnusný mobil a jeho ještě hnusnější budík...bléééé. Nechci vstávat. Proč my blbci furt jezdíme na ty výstavy, mohli bychom se válet doma v posteli, chrupkat, odpočívat a místo toho v neděli ráno budík v 6. Smlouvám s Kamčou, jestli bychom nemohli radši spát...prej jsem střelená. Hmmmm, to si budu pamatovat. Na dveře už klepe Domča s Klaudis, než stihne Kamča otevřít, schovávám se pod peřinu...nechci zase prohlídku ORL od Shuri. No ta se může posrat, jak po mě skáče a snaží se peřinu odhrábnout. Jsem větší a svou schovávačku uhájím. Schuroschka odchází s Domčou čůrat a já můžu...teda musím...vylézt a zabalit krámy. Kabely nachystané u dveří, dojídáme ještě poslední zbytky a jdeme naházet vše do auta.

Říkám si, jak my jsme šikovní a do našeho sedanu v duchu hry tetris, vše hravě naskládáme. Nasedneme, zamáváme penzionu a naposled vyrážíme na výstaviště.

I dnes nám paní Benešová drží místo. Rozbijeme tábor a usadíme se s ranní kávou do židlí...teda říkám usadíme...my si sedneme, to jo, ale né všichni s kávou. Já kafe vůbec nepiju 😊.

Běžci v kruhu se převlečou, tentokrát bez bortící se šatny 😊. Klaudinku nechávám u bišonků a my letíme přes celé výstaviště až do nejposlednější haly, která tam je. Siuška zopakuje včerejší výkon a dostane za něj i stejné ocenění V1, CAC, BOS. Vracíme se zpět k bišonkům, (Klaudis s Johnym do třetice ve třídě čestné V1 a postup do závěreček), i tam jsou hotoví, zato u Domči v kruhu se to táhne až do hodinového zpoždění. Chtě nechtě, musíme ho opustit, přesouváme se k závěrečnému kruhu, tam se zabydlíme a Klaudinka jde na juniorhandling. Tentokrát padla volba na Johnnyho. Předkolo dopadlo výborně a tak postupují do semifinále...no a nakonec i do FINÁLE! Jupííííí!!!!! Takže zůstáváme do závěreček, já mám takovou radost, moc to Klaudince přeju, je to moje holka šikovná.

Sedíme, odpočíváme, užíváme si a čekáme. Juniorhandling jde na řadu hned po národních plemenech. Klaudinka je v dobré náladě...ostatně jako vždy a čeká v předkruhu. My jsme nastoupení u závěrečného kruhu s foťákem, mobilem a fanoušky. Moderátorka představuje rozhodčí a za ní už vybíhají děti z první kategorie. Pěkně zařadit, předvést figury a paní rozhodčí už oznamuje své rozhodnutí. JSME PRVNÍ, TEDA ONI JSOU PRVNÍ!!!!!!!!!! Tleskáme, jásáme, křičíme, objímáme se. Ta radost a štěstí v očích, to se nedá ničím nahradit...ráda koukám na Klaudi jak pracuje s pejskem. Jak je trpělivá, empatická, milá a pozitivní. Vždy jí záleží na tom, jak se pejsek cítí, a když není zrovna v náladě, tak se ho snaží všemožně podpořit, rozveselit, zabavit. Staví jeho pohodlí nad své a to jí bylo před pár dny teprve 10. Je to moje úžasná holčička...nejbáječnější na celém světě.

Ještě s Johnnym běží závěrečky ve třídě čestné, tam sice nepostoupí, ale to nevadí. Dnes už má svůj úspěch.

Posbíráme věci a v krásném rozpoložení se vydáváme zpět k domovu. Po cestě vysadíme Domču v Olomouci a pokračujeme dál k domovu. Dorazíme až pozdě večer skoro kolem 22:00 hodiny, takže Klaudis má ještě zítra volno.