HANÁCKÁ VÝSTAVA PSŮ 11. 01. 2020

Svátky jsme zdárně přežili, a tak je tady první výstava v ČR v letošním roce.

V pátek večer nabalíme auto a vyrážíme směr Brno, po cestě se musíme ještě stavit v Olomouci pro našeho kamaráda Domču a jeho mopsici. Ráno je zima a mlha jako kráva. No to mám radost, ale co, však řídím už dlouho a nějaká mlha mě nerozhází. Těžká frajerka si ani nenastavím navigaci, však ke Globusu v Olomouci přeci trefím...

U Lipníku už otevřeli nový úsek dálnice, paráda, to se pojede jako po másle. Tak si drandíme 130 km/h, vesele se bavíme, prostě pohoda. Kolem Lipníku si pěkně profrčíme... A jak tak frčíme, najednou dálnice končí a je tam sjezd...tak sjedeme, říkám si, asi napojení na další dálnici. Takže stále ještě v klidu sjedu dolů, najednou rozcestí a tam Přerov 2 km...no ty woe, však tam jsme jet nechtěli...kouknu na ceduli, Olomouc 20 km, tak odbočím a přes kotěhůlky se plazíme padesátkou směrem k Olomouci v těžké mlze. Ty jo, ještě, že máme tak velkou časovou rezervu. Nakonec se teda vymotáme a skoro s půlhodinovým zpožděním dorazíme na místo určení. Naložíme Domču, Schuroschku a valíme směr Brno. Tentokrát už to jistím navigací.

I přes toto neplánované zdržení jsme na výstavišti včas. Vyložíme věci do našeho staronového vozíku (loni v Mladé Boleslavi jsme mu ulomili kolečka) a jedeme k hale. Jsme tady první...my jsme předběhli i Janičku, která je vždycky všude s velkým předstihem a včas. No to není možné :-D

Takže rozbalit, ubytovat hafíny, přivítat se se všemi a nabírat sílu. Tento den bude náročný a zítřek? Ještě víc. Dneska jde Kamča se Siou...mimochodem vyběhali spolu V1, CAC, NV, BOS a Klaudis s Ravelkem (BOC) do veteránů. Klaudinka už rok handluje oficiálně na výstavách. Naše Janička jí svěřila úkol, a to vyjet s Ravelkem veteránšampióna. Já byla na ní ten den táááák strašně pyšná. S Ravelkem byli jedno tělo, jedna duše a výkon, který předvedli, jak v klasickém kruhu, tak v závěrečném, za ten by se nemusel stydět ani profesionální handler. A jejich úsilí bylo náramně oceněno. V1, BOV a res. BIS. WAU

Celou cestu se nemluvilo o ničem jiném a probíralo se to tam a zpátky. Byli bezchybní, úžasní...moje, vlastně naše nejšikovnější holčička na světě. Jsem tááák hrdá.

Neděle

Amíčci se sice v neděli nevystavovali, ale Klaudinka měla své povinnosti, a tak jsme razili na výstavu i druhý den, my jako nezávislí návštěvníci a Klaudis jako hlavní handler. Dneska toho má na práci mnoho. Vystavuje tři pejsky a ještě juniorhandling. První jde na řadu s bišonkem Johnnym do třídy čestné, tam se jim daří, a tak s titulem V1 si zajišťují účast v závěrečné přehlídce jedinců z třídy čestné. Ani se nestíhá převlíct a už běží do dalšího kruhu, kde bude vystavovat v mezitřídě mopsici Schuroschku. Tak tak stíhá. Ale nastoupí, odběhá a nečekaný úspěch (trošku přiblížím situaci, černí mopsové, což je Schuroschka proti béžovým moc nebodují, prostě se všeobecně líbí více béžoví). Holky ve své třídě V1, CAC, pak v dalším kolečku NV, a nakonec ještě BOS. To, co se strhne mezi diváky je nepopsatelné, lidi tleskají, jásají, řvou...prostě bomba. Klaudinka předává Schuroschku zpět Domčovi, běží se napít, mění číslo a už je u dalšího kruhu.

Tam na ní čeká Kamča s Lízou (Líza je mladičká Shiba Inu). Ve třídě mladých má hrubou konkurenci 5 kusů. Kdo zná trochu Shiby, jsou to úžasná, paličatá zvířata. Takže jednou jdu, podruhé nejdu. Klaudinka s ní trénuje už několik měsíců. Vzhledem k tomu, že Líza se v poslední době rozhodla, že prostě chodit nebude, spolu holky vyběhaly V2, nádhera.

Teď uklidit Lízu, odskočit si a po cestě bereme Johnnyho a spěcháme na juniorhandling. Předkolo krásně zvládají, a tak si je paní rozhodčí pozve i do semifinále. Konečně má čas si sednout a dát si nějaký ten oběd. Sotva dojí, bereme venčit pejsky a přesouváme se k závěrečnému kruhu. Tam totiž za chvíli začíná semifinále. I tam předvedou krásný výkon...Klaudis je uvolněná, usměvavá, žádný stres. Paráda, paní rozhodčí si je vybírá do finále. Jsem pyšná a dojatá...zase...asi ze mě bude fňukna nebo co :-D :-D :-D.

Na chvíli si sedneme a odpočíváme. Ale ne na moc dlouho, závěrečky začínají za pár minut. Jdeme tedy pro Johnnyho a míříme směr předkolo. Ostatní děti už se také blíží, a tak můžeme začít. No, co vám budu povídat, jejich pozitivní energie a nálada jim vynesla nádherné první místo. Ale není čas se dojímat, je třeba se chystat do závěrečného kruhu třídy čestné, tam se sice neumístili, ale to nevadí. To však není konec, jen co vyběhne ze závěrečného kruhu, už je zase v předkruhu, tentokrát čeká na p. Beneše, který se dostal do užšího výběru a také na bednu, jelikož s Johnnym poběží ještě páry.

Bylo to náročné, ale krásné. Jsem na ní tak pyšná. Ve svých 10 letech strčí do kapsy kdejakého dospělého. Můj talentovaný brouček. Vždycky jí budeme podporovat.

Ani si nesedneme, rovnou jdeme balit věci, naložíme do auta a vyrážíme. Domču hodíme ke Globusu...tentokrát nikde nebloudíme, ani ráno jsme nebloudili a jedeme domů. Máme toho za celý víkend až nad hlavu, ale ač unavení, tak velmi, velmi spokojení.