DUO DANUBE CACIB BRATISLAVA 25. - 27. 10. 2019

Bratislava...v letošním roce jsme se rozhodli jet všechny velké výstavy na Slovensku, a to kvůli bodování na Dogcup.sk.

A tak se vydáváme k našim východním sousedům i tento prodloužený víkend. Klaudinka v pátek nemusí do školy, což uvítá...ostatně asi jako každé dítě 😊. Tentokrát nemáme ubytování, a tak budeme jezdit každé ráno z domova naší kamarádky Janičky.

Pátek

Ještě celkem svěží ráno nasedáme do auta a vydáváme se směr Bratislava. Cesta ubíhá dobře a my v autě probíráme výstavní strategii...neeee, dělám si srandu, musíme si říct všechny novinky, za celou dobu, co jsme se neviděli. Zdárně jsme projeli Brnem a už drandíme rovnou k hranicím. Před Bratislavou ale kolona jako kráááááááva, naštěstí nás navigace stáhla z dálnice ještě dřív, než jsme se tam zasekli...a poslala nás na prohlídku krás slovenského hlavního města. Nicméně to splnilo účel a zasekanou dálnici jsme zdárně objeli a v pořádku dorazili do Incheba arény. Zaparkovali jsme skoro u vchodu, paráda, aspoň nebudeme muset naše krámy tahat kus cesty.

Takže jako vždy, poskládáme kennelky, ubytujeme hafany, skočíme pro katalog a padneme do židliček. Na chvíli si dáme voraz, než to vypukne.

A už je to tady, převléknout a hurá do kruhu. Pan Václavík to bere jako na běžícím pásu...kluci jsou hotovi a teď jsme na řadě my holky...takže proběhnout, hop na stůl, ukázat chrup, dolů, tam a zpět, kolečko, V1, CAC a už se k nám přidávají další vítězové tříd a soupeříme o BOB, my jsme dostali BOS, poděkujeme, ani vyblejsknout jsme se nestihli a už běžíme zpátky na další směnu.

Siuška totiž ještě spěchá s Klaudinkou na juniorhandlig. Takže na chvíli do kenelky, spočnout a znovu do kruhu...bohužel to dneska zase nevyšlo a společná pouť skončila hned v předkole. Ale nevadí...zítra je co? No zítra je přece taky den 😊

Takže vše sbalit, navézt a naskládat do auta a razíme zpět k domovu. Po pár hodinách už sedíme v kuchyni a z obloženého talíře zobkáme večeři. Ještě umýt zuby a rovnou do postele...zítra bude zvonit budík brzo...hodně brzo.

Sobota

Dnešní ráno bylo o poznání těžší než to včerejší...vstávali jsme ještě za tmy...a venku mlha, že by se dala krájet. Vyjedeme ze vrat a popravdě než pohledem, jedeme spíš pohmatem a popaměti. Takovou mlhu už dlouho nepamatuji. Ale co, už jsme se dali na vojnu, tak budeme bojovat. V půlce cesty dáváme pauzu, je potřeba doplnit energii a tekutiny, a tak stavíme na naší oblíbené benzínce, nakrmíme auto i sebe. Párek a kafe je nedílnou součástí výstavního života pejskařů. Posilnění usedáme opět do auta a zbývá zdolat druhou polovinu cesty. Naštěstí se už trochu rozednělo a mlha zřídla. I napodruhé zdárně dorážíme do cíle. Vyskládat věci na vozík, dovézt ke kruhu, všechno poskládat, složit a pouklízet (ať Slováci neřeknou, že jsme bordeláři).

Dáme ještě jedno kafe, páč jsme vstávali fááákt hodně brzo a jdeme se převlíkat, za chvíli už to totiž začne.

Dneska zahraniční pí. rozhodčí, scénář je stejný jako včera. V1, CAC, BOS. Tentokrát stihneme rychlé foto a vracíme se zpět do základního tábora. Na chvíli se posadíme a Sia s Klaudis pokračuje dál na JH. Dětí jako smetí a naše holčičky postoupily do semifinále...WAU...na Slovensku poprvé. Klaudinka neudrží slzy štěstí. Čekáme pár minut...a je tu semifinále, holky běží kruh, staví pejsky, znovu běží, zase staví a pí. rozhodčí už prochází mezi děvčaty a vybírá 3 adeptky na finále. Jedna, druhá...a kohopak si vybere jako třetí? Klaudinku míjí, škoda...ale co to, otáčí se a jde zpět a...a.....a........a vybírá si Klaudinku, to není možné, Klaudinka bude na bedně a na Slovensku. JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ.

Nevraživé pohledy od konkurence nás donutí sebrat věci a vyklidit pole. V základním táboře oslavujeme, objímáme se a brečíme...štěstím...

Jakmile se trochu uklidníme, dáme si rychlý oběd a už se přesouváme k předkruhu. Děti už vychladly a na Klaudis koukají mnohem přívětivěji. Ale není čas, pí. moderátorka už představila rozhodčí a je potřeba se nachystat u vstupu. Děti vybíhají, figury jsou perfektní a paní rozhodčí už rozdává místa. Klaudinka se Siou jsou třetí...to je pecka.

Jsme tak nadšení...nemluvíme o ničem jiném celou cestu domů. Musíme to oslavit, a tak si dáme víno a asi po milionté znovu probíráme Klaudinky a Sie úspěch. Šťastní a unavení padneme do postele a raz dva usínáme.

Neděle

Z postele se nám leze ještě hůř než včera...popravdě, kolikrát si v takové situaci říkám, jestli náhodou nejsme na hlavu, že místo spánku se táhneme s bambiliónem psích krámů xset kilometrů někam do háje. Jenže pak tam člověk dorazí, setká se s přáteli a ranní vopruz je rázem zapomenut. Ještě ke všemu, když pak ten den dopadne nad očekávání, tak je rannímu vstávání učiněno zadost.

No nic, nalodíme se do auta, venku opět mlha, ale už né tak hrozná jako včera. Takže s dostatečným předstihem vyrážíme do třetice směr Bratislava. Po cestě stavíme na oblíbené benzínce pro kafe a párek. Dneska přidáváme ještě čokoládu...jsme vyřízení a energie nemáme nazbyt.

Takže pořádně posilněni zvládneme zbytek cesty raz dva. Vynášení věcí už je rutina, a tak máme základní tábor postavený za pár minut. I dnes přidáváme kafe navíc. Takže dáme ranní pokec a už se chystáme...

Sia do třetice V1, CAC, BOS...trochu nuda...nééé, dělám si srandu, výsledky jsou úžasné...přímo snové. Jsem zvědavá, jak to půjde těm naším holkám v juniorhandlingu. Neuvěřitelné se stává skutečností a Klaudinka je dnes vybrána opět do finále. WAU...no ty kráso...masakr. Jako ve snách si jdeme sednout a čekat na závěrečky. Klaudinka si dá oběd, my skočíme vyvenčit Siušku a jdeme na finále.

Klaudi vůbec není nervózní, zato my s Kamčou...radši nemluvit. Já už čekám u závěrečného kruhu...budu fotit...Kamča dělá podporu v předkruhu. Moderátorka už představuje rozhodčí z juniorhandlingu. Děj se vůle boží...jediná věta, která mi neustále běží hlavou. Klaudinka se Siuškou předvedly naprosto dokonalou figuru tam a zpět, vše bez jediné chybičky, jediného zaváhání. Z obou čišela radost, sebevědomí...a jak to dopadlo? No byly první, zaslouženě.

Cesta domů je ještě šílenější než včera, dneska vezeme první místo a rozebíráme to tam a zpátky asi tisíckrát. Ani nevím jak, a už jsme u Janičky doma, přehážeme věci do našeho auta a pokračujeme domů. Klaudis usíná a my opět probíráme dnešní zážitek.

Domů dorazíme pozdě večer a z auta putujeme rovnou do postele. Takovýhle úžasný víkend jsme snad ještě nezažili.